Uživatelské jméno: Heslo:

Město Kynšperk

od historie po současnost

Evangelický kostel Vykupitele

Na konci 19. století se v souvislosti s hnutím Pryč od Říma začaly častěji objevovat přestupy z katolické církve k evangelické víře. Pro tyto nové věřící byla v květnu 1899 zřízena v Kynšperku nad Ohří kazatelská stanice a na počátku června téhož roku se konaly v místní tělocvičně první evangelické bohoslužby. Po ustanovení stálého vikáře v únoru 1903 založili evangeličtí věřící spolek pro postavení vlastního kostela. Základní kámen byl položen 21. srpna 1904 a 8. prosince 1905 byla stavba dokončena a vysvěcena. Kostel byl vystavěn dle plánů stuttgartských architektů Eisenlohra a Weigla. Přes své poměrné mládí jde o neobyčejně stylově čistou neorománskou stavbu, navíc šťastně umístěnou na vrchu na severovýchodním okraji starého města. Věž nad hlavní předsíní je vysoká 26 m. V roce 1946 převzala kostel českobratrská církev evangelická, která jej užívá dodnes.

100. výročí

Ve dnech 14.- 16.října 2005 si místní evangelický sbor připomínal 100. výročí postavení kostela. Oslavám předcházela rekonstrukce kostela za finanční podpory partnerského sboru v Syrau u Plavna, Českoněmeckého fondu budoucnosti a ústředí církve - dary a půjčky Jeronymovy Jednoty.
Po celou dobu nedělního programu byly v prostorách kostela k nahlédnutí historické dokumenty. Vztahující se ke stavbě kostela, o činnosti sboru, malá domácí tiskárna, které sloužila k tisku náboženské literatury v dobách zákazu. Také bohoslužebné náčiní, které dostali do nově otevřeného kostela a díky panu Košvancovi, který jej roku 1947 převzal od MNV a poctivě předal faráři sboru Vladimíru Matičkovi, slouží dodnes. Pod kazatelnou byla k vidění i čerstvě zrekonstruovaná křtitelnice.

Z historie vzniku evangelické církve Die Zweiggemeine Königsberg a. d. Eger: Základní historické prameny sahají k reformaci na Loketsku v létech 1523, ale od 1607 dochází k postupnému odstraňování kazatelů a po bitvě na Bílé hoře roku1620 došlo k úplnému útisku protestantů.
Když dne 13.1.1899 měl pohřeb 70-ti letý hospodský, který byl protestant, ale nikdo to nevěděl. Na pohřbu se objevilo mimořádné množství lidí. Byl tím potvrzen vztah k provolání "pryč od Říma". Při pochodu k hrobu hrála městská kapela jako smuteční pochod "Hrad přepevný je Pán Bůh náš" "Ein feste Burg". Kapelník si donesl noty předchozí den z Klingenthalu. Duch této luterské písně zde začal působit. Už v březnu 1899 dochází k přestupu 18 osob k evangelické církvi. Dne 14. května došlo k založení kazatelské stanice a 4. června 1899 měl superident Gustav Fischer ve sportovní hale první bohoslužby. Později se lidé scházeli v sále městské rady, ale tento sál brzy nevystačil a začali se scházet v nových objektech školy. Stále docházelo k hromadným přestupům. V celém okolí bylo již 50 míst a 392 duší. Z Kynšperka bylo dobře k dosažení Oloví a Habartov. Pro péči o duše přeložil proto vikář Hagesheimer 1.2.1903 své úřední místo z Chebu do Kynšperka a od té doby zde soustavně působil vikář pro Kynšperk a okolí.

Dne 27. dubna 1902 byl ustaven spolek pro postavení nového kostela, který zaplatil v roce 1904 za pozemek 4.000,- rakouských korun. Tento spolek se skládal z 6 volených členů (předseda, zástupce předsedy, zapisovatel, jeho zástupce, pokladník a jeho zástupce). Stavba byla financována svépomocně a z darů příznivců.

Dne 21. srpna 1904 byl položen základní kámen pro stavbu kostela. Uvedení kostela do provozu bylo dne 8. prosince 1905. Kostel je postaven v čistě novorománském slohu, inspirovaném porýnskou středověkou sakrální architekturou podle projektu architektů Eisenlohra a Weigleho ze Stuttgartu. Originály plánů se zachovaly dodnes a jsou vystaveny ve sborovém domě v Kynšperku nad Ohří.

Pozoruhodná je kvalita stavby. I když je kostel na svahu a je jinak velice úsporně zhotoven, neprojevuje se žádný zásadní problém a obstál i v zemětřesení.

Kostel byl po roce 1945 převzat Českobratrskou církví evangelickou, která jej spravuje dodnes. V průběhu let 1960-1985 docházelo k postupným opravám - pokrytí střechy věže mědí, oprava úžlabí střechy kostela, elektroinstalace, plynofikace a malování. V roce 1990 byla provedena rekonstrukce vytápění na teplovodní systém, takže kostel je celoročně využíván také díky příjemnému teplu. Na věži kostela je jen jeden zvon Luther, který jediný zůstal (původně byly vysvěceny celkem tři zvony Kristus, Luther a Prigenitz. Zvony byly vysvěceny 15. června 1905. Zhotovil je zvonař Schilling z Apolde, vážily 1 140 kg a stály 3 069 marek) ostatní dva zvony byly v době druhé světové války zabaveny pro potřeby válečného průmyslu.

Prameny Dr.med . Treger SRN, Dr. Vlasák okr. archiv, vlastní zdroje R.B archiv ČCE.

Když přijdete do kostela, neuvidíte žádné píšťaly. A ani je nehledejte. Ne, že by nebyly, ale tento nástroj je zabudován s celým prospektem tak, že prostě žádné vidět nejsou.

Tyto varhany původně sloužily divadlu ve Weimaru, kde byl v té době ředitelem Franz Liszt. Nejen že na ně hrával Liszt, ale kolují domněnky, že na ně hrával také sám Johan Wolfgang Goethe. Do Kynšperka byly přepraveny roku 1904, ale jejich původ se datuje okolo roku 1826. Ve Weimaru není zachován žádný dokument. Tento rok si pan Habětín vyvodil z novin datovaných 1826, kterými byla polepena jedna z píšťal. Jsou s určitostí nejméně stoleté, ale pravděpodobně dvěstěleté. Když se prováděla rekonstrukce Výmarského divadla v roce 1904, došlo k vyřazení starého nástroje a tento zakoupil jistý člověk, snad z Kynšperka, aby je věnoval do právě dokončovaného kostela. Jde o pozoruhodný malý starý nástroj, který byl zabudován s celým prospektem tak, že nejsou viditelné žádné píšťaly. Nástroj je mechanický a má šest rejstříků.
Všechny mechanické dřevěné části jsou značně opotřebované a kovové části jsou poruchové. Má již plno nedostatků, je zaprášený a rozladěný. Hra na tento nástroj vyžaduje znalost stroje a správnou volbu rejstříků, aby poslech byl přijatelný.

Transport a instalace varhan. Rozebrané byly převáženy vlakem jako zásilka přes Klingenthal. Sestavoval je za 320 Kč člověk, který nebyl varhanář, ale stavitel klavírů. Zvládl to za dva týdny.

V pondělí 8.11. 2004 začala oprava varhan. Z dalekého Straubingu v Německu přijel pan Antonín Habětín , který se ujal této náročné práce. Pan Habětín je vyučen v oboru "varhanář" u firmy " Rieger - Kloss" v Krnově. Talent zdědil po svém otci, který byl také varhanář. Po vyučení pracoval s otcem a roku 1983 se odstěhoval do Německa. Pět let pracoval ve Švýcarsku u firmy "Mathys", která se svou kvalitou řadí mezi špičky v celosvětovém měřítku. Sám začal podnikat v roce 1994, kdy mu Bavorská komora uznala "mistrovské zkoušky". "Trvalo mi sedm let, než jsem dostal oprávnění podnikat v oboru. Ve světě platí, že musíte prokázat vysoké kvality. V současné době vlastním svou firmu", říká pan Habětín.

"Varhany byly ve špatném stavu. Zub času a neodborné zásahy v minulých letech udělaly své. Stoletý mastný prach se usazoval a některé píšťaly byly poškozeny. Varhany mají mechanickou zásuvkovou vzdušnici, což bylo na tehdejší dobu obvyklé. Mají šest rejstříků se závěsným pedálem. Nikdy nešly ladit, protože tam nebyl správný regulační měch, který slouží k správnému množství tlaku vzduchu, měl tzv. špatné plíce".

Pro zajímavost tyto varhany mají 378 píšťal. Při stěhování v roce 1904 došlo k výměně jednoho rejstříku za módní, odpovídající trendu té doby, ale neodpovídající originální dispozici těchto varhan. Je však možno tento originální rejstřík "flétna 4stopá" získat zpět pokud se najdou finanční prostředky, aby byly varhany opět v původním stavu, tak jak je pan mistr postavil. Varhany byly rozebrány, do jediné píšťaly vyčištěny, opraveny, vráceny na původní místo a naladěny. Čtrnáct dnů intenzivní práce, zhruba 13hodin denně, trvala oprava kynšperských varhan. Pan Habětín a jeho kolega Jiří Šípek zachránili tak unikát, kterých v naší republice ubývá.

DATUM

Čtvrtek, 29.září 2016

Svátek slaví Michal

 
AKTUALITY
 
27.09.2016
27.09.2016
27.09.2016
 
Více aktualit
 
360° FOTO

Virtuálni prohlídka vybraných částí města.

 

ZTRÁTY A NÁLEZY
 
20.09.2016
02.09.2016
15.07.2016
 
Archiv zpráv
 
SPORTOVIŠTĚ

Veřejná městská sportoviště, víceúčelové hřiště